Popad 2009 – zápisník z diskuzí

1) Logika, logika a zase logika

Pokud se na jevišti odehrává důležitá scéna, měli by přítomní, ne právě hrající herci nějakým způsobem reagovat na to, co se právě děje. Zkuste se na své kolegy otočit pohledem, fanděte jim, opovrhujte jimi……hlavně se nešťourejte v nose a zbytečně na sebe nestrhávejte pozornost.

I každá rekvizita má své místo a důvod, proč je použita. Diváci totiž ne a ne pochopit, proč jde někdo do lesa s pilou a přitom sbírá nasekaná polínka.

Divák také není vševědoucí, nezná pozadí hry, proto se nebojte mu některé důležité momenty vysvětlit.

Každá postava má v inscenaci svůj úkol, který musí splnit. Nesmí se tedy přihodit, že stojí na jevišti bezprizorně.

2) Herec

Jaká je postava? Jaké by měly být její vlastnosti? To jsou otázky, které si musí herec i režisér klást při tzv. výstavbě typologie postav. Jenže ne každý se zeptá. A pak se nám ve hře objevují padouchové, kteří vypadají jak andílci a při prvním konfliktu se jim div neroztřesou kolena. Padouch má být zkrátka zloduch, jinak vám divák neuvěří. 

A s tím souvisí i vnitří přesvědčení herce o své roli.

Zaslechla jsem také výraz "prázdné oči". Neznamená to nic jiného, než že si herec tzv. odkecá text bez jakýchkoliv emocí a výrazu a odchází do zákulisí, kde se raduje, že má všechno za sebou.

Každý herec má k dispozici dva důležité nástroje: hlas a tělo, jimiž se vyjadřuje. Než je použije, měl by si uvědomit, že tělo musí dříve vyjádřit to, co bude teprve řečeno a ne naopak. Na našem těle musí divák poznat, že se uvnitř něco děje, rodí se nápad. Řečí následně vnitřní pocity potvrdíme. 

A pamatujte si: větší váhu má, co udělám, než co řeknu. Vypilujte si proto pohyb, mimiku, apod.

A co dělají lidé, když na sebe mluví? Dávají se jeden na druhého. Tak proč to nedělají herci?

3) Rejža

Pane režisére, víte co je to dramatická situace? To je situace, kdy je divák v napětí. A aby byl napnut, musí dojít ke konfliktu. Tak se konfliktním situacím, prosím, nevyhýbejte! Mohlo by se totiž stát, že se při představení ukoušeme nudou.

Jsme v lese. Není tma, jen přítmí. Přiběhne čert a začne dělat hudry, hudry. Ale nikdo se nebojí….. Ono totiž nestačí jen strašit. Musíme se začít bát ještě dříve, než čert přijde. A jsme v očekávání, co se bude dít….brrrrrrr

Zkuste se také zaměřit na charakter postavy. Pokud se vyvíjí, pak musí být tento vývoj zřetelný.

Podobné je to i s důležitými momenty inscenace. Jestliže máme bod, který vysvětluje, proč se něco stalo nebo stane, nesmíte ho nechat zaniknout.

A poslední poznámka…prý někdy nedáváte hercům prostor – myšleno skutečně prostorově. Občas je zaženete někam do kouta, kde se točí dokola kolem své osy. Nechte je, ať se projdou, a klidně až k divákům nebo na druhý konec jeviště.

Dnes jsem už toho napsala dost, pokračování příště….o divadelním textu.

Tereza